Vzpomínáte na legendární scénku Monty Pythonů o Ministerstvu švihlé chůze? Ano, přesně tu, kde úředníci předváděli absurdní a komplikované pohyby, zatímco se tvářili smrtelně vážně. Někdy se zdá, že právě tak vypadá kreativita v HR. Jak ale poznat, kdy ještě vaše nápady dávají smysl, a kdy už připomínají absurdní skeč legendárních britských komiků?

Kreativita v HR může být super. Dokáže zpříjemnit pracovní atmosféru, zefektivnit onboarding nováčků nebo zaujmout kandidáty při náborových kampaních. Originálně zpracované interní newslettery nebo vtipné motivační plakáty často rozjasní den více než rutinní zprávy ze mzdového oddělení. Dokud nápady slouží jasnému účelu, kreativita může být vaší silnou stránkou.

Jenomže občas se stává, že touha po originalitě překročí hranici zdravého rozumu. Jistě znáte příběhy o absurdních teambuildingových aktivitách, jako je povinné společné stavění iglú v letním vedru, firemní soutěž v imitaci zvířecích zvuků nebo celodenní honba za pokladem, která končí v zapadlém lese bez mobilního signálu.

Anebo když se pravidelné meetingy promění v přehlídku nejrůznějších bizarních her, od nekonečných hádanek až po divadelní improvizace, u nichž se všichni potají modlí, aby už konečně skončily.

Nic z toho není vyloženě špatně, ale pokud si nejdřív nezjistíte náladu a preference týmu, může z toho být jen solidní trapas.

Kreativita v HR může být fantastická, když se držíte v rozumných mezích. Proto pamatujte: Pythoni jsou skvělí pro inspiraci, ale nenechte se jimi, nebo jakýmikoliv jinými komiky, pohltit úplně. Jinak by se mohlo stát, že vaše oddělení začne připomínat skutečné Ministerstvo švihlé chůze – a věřte, že to opravdu nechcete.